Výpůjční místa:
Panský dům Máj Újezdec
Najdete nás na Facebookufacebook

Kalendář akcí

<červenec 2017>
poútstčtsone
262728293012
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31123456
Dárkový poukaz Dárkový poukaz pro dětské čtenáře
Statistika

Historie budovy

PANSKÝ  DŮM


Původně pozdně gotický měšťanský dům, přestavěný někdy v letech 1512-1520 pro
Jana z Kunovic a koncem 17.století byl barokně upraven a rozšířen pro Dominika Ondřeje z Kounic. Budova původně sloužila jako sídlo vrchnosti a později i úřadů. Na svém významu nabývá Panský dům po roce 1643, kdy se stává sídlem správy celého panství. Pro své stísněné prostory však toto sídlo přestává vyhovovat a proto již v roce 1649 dochází k jeho rozšíření tehdejším jeho držitelem panství, jímž byl LEV VILÉM Z KOUNIC, který k původnímu Panskému domu přikoupil ohněm zničený sousední dům a takto své sídlo rozšířil. O několik let později byl Panský dům ještě několikrát rozšířen sousedními stavbami. Ovšem jak byly začleněny do architektonického celku není bohužel známo.

O vnitřním vybavení Panského domu se mnoho zpráv nedochovalo, interiéry pokojů v prvním patře byly vyhrazeny k občasnému pobytu hraběcí rodiny Kounicůa v jejich nepřítomnosti byly pod dozorem úředníka. Ten byl také pověřen správou veškerého inventáře budovy a gruntovních knih.Přízemí bylo vyhrazeno pro byt hejtmana a služebnictvo.

Na přelomu let 1896-1897 zde byla provizorně umístěna první třída nově zřízeného Zemského reálného gymnázia.

Po smrti posledního potomka rodu Kouniců, Evžena z Kounic, přešel Panský dům do užívání města, do roku 1960 v přízemí sídlil poštovní úřad a po jeho přemístění do nové budovy v ulici Bří Lužů je celý objekt využíván městem.

V současné době Panský dům slouží jako víceúčelová budova pro kulturní a společenské potřeby města a jedním z jeho kulturních center. Nachází se zde obřadní síň, galerie-věnující velký prostor umělcům z města i okolí. Dále je to gotická kaple Kouniců, Knihovna Františka Kožíka Uherský Brod, oddělení pro děti a pro dospělé návštěvníky.


Gotická kaple Kouniců


Pamětní síň  věnovaná 
JUDr. Václavu z Kounic, který žil v Uherském Brodě v letech 1897-1913.

V této gotické kapli najdeme podobizny Václavových rodičů.

Otce hraběte Michala Karla a matky hraběnky Eleonory. Té věnovala Božena Němcová 1.vydání své knihy babička.  Je zde vystaven také Václavův křestní list. Jeho školní i gymnasiální vysvědčení.

Hrabě Václav byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil s českou herečkou Josefinou Čermákovou.

14.října 1913 Václav hrabě z Kounic umírá na Panském domě v Uherském Brodě.

K vidění jsou zde fotografie z pohřebního průvodu i úmrtní list. 


VÁCLAV ROBERT HRABĚ Z KOUNIC


Václav Robert hrabě z Kounic, německy Wenzel Robert Graf von Kaunitz (26. září 1848 Drážďany - 14. října 1913 Uherský Brod), byl český politik a patron brněnské vysoké školy. Pocházel z české větvě šlechtického rodu Kouniců.

Život

Byl synem hraběte Michaela Karla Kounice a jeho manželky Eleonory rozené Voračické-Bissingen z Paběnic. Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. 26. listopadu 1877 se oženil s Josefínou Kounicovou (1849-1895, rozená Josefína Čermáková), jejíž sestra byla vdána za skladatele Antonína Dvořáka. Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu (rozená Horová), si vzal 12. května 1908. Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena.

Po maturitních zkouškách na gymnáziu studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde také v roce 1873 promoval na doktora práv. Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek na ekonomické škole v Táboře.

Politické aktivity

Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu, do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku, pak složil mandát a byl ihned zvolen znovu, nyní ovšem za mladočechy.

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd. Jeho umístění na společnou českou kandidátní listinu bylo součástí taktiky, kterou tehdy prosadil František Ladislav Rieger, kdy se Český klub coby střechová parlamentní frakce českých poslanců snažil udržovat ve svém rámci všechny proudy české politiky, tedy staročeský, mladočeský i šlechtický.

V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na které se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročeské reprezentaci. Zároveň toho roku podepsal výzvu mladočeských poslanců F. L. Riegrovi, aby zásadně rekonstruoval vedení poslaneckého Českého klubu. Poslanecký post obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Karlín, Český Brod atd., ale již 23. září 1897 na schůzi sněmovny byla oznámena jeho rezignace. Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze. Po smrti svého bratra Albrechta Kounice roku 1897 spravoval rodinné statky v Dolních Kounicích na Moravě.

Veřejné aktivity a mecenášství

12. května 1908 daroval svůj palác vysoké škole v Brně a zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Kvůli svým postojům byl také označován za „Rudého hraběte“.